Zprávy


26. března 2008

Harašment

Redaktor: radon

Aktualita

Co bylo kdysi povzbuzením, je dnes harašením

Může být poplácání po zadku považováno za sexuální obtěžování? Někdo řekne ano, jiný zase ne. Myslím, že správná odpověď zní: jak kdy. Nedávno byla na muže, který takto poplácal ženu, podána žaloba. Také jsem však četl důvěryhodné vyjádření o tom, jak tento poměrně intimní tělesný kontakt prospívá vztahům na pracovišti. A jak proteplí celkovou atmosféru, případně zvýší vzájemný pocit kolektivní sounáležitosti.

Abychom předešli vzájemnému nedorozumění, je nutné si nalít čistého vína. Když se mi něco nelíbí, neváhám a hned to řeknu. Měl bych to vyjádřit taktně, ale jasně: Toto si nepřeji. Nastavím tak vzájemným stykům potřebné mantinely. Ostatní je otázkou určité kázně a sociální inteligence.

Nezdrženlivým lidem hrozí lavice obžalovaných. To neplatí pouze o vztazích na pracovišti. Kouzelné slůvko NE by se měly učit i děti předškolního věku. Týká se to samozřejmě především nepříjemných dotyků.

V dobách, kdy jsem studoval medicínu, nás učili, abychom se ve styku s pacienty nebránili ochranitelským gestům: „Nebojte se, maminko, při porodu budu s vámi a pomohu vám.“ Tato slova jsme mohli doprovodit objetím kolem ramen.

Dnes bych si to nedovolil. Maminka se změnila v platící klientku. Té sice mohu sahat na břicho a na přirození, jiné dotyky jsou však tabu. Mohou být považovány za gynekologické harašení.Mladší kolegové to vědí a podobných aktivit se vystříhávají.

V jedné malé venkovské škole zavedla paní ředitelka odpolední nepovinnou angličtinu. Výuky se ujal téměř osmdesátiletý důchodce za směšnou finanční odměnu, přesto, že uměl anglicky, jako když bičem mrská. Býval pilotem tryskových letadel. Tělesně i duševně svěží stařík oslavil navíc nedávno zlatou svatbu.

Ve dnešní feminizované škole je takový učitel zjevením jako z jiného světa. Za něj byl učitel pánbůh. Jeho ruka trestala neposlušné děti a ty hodné hladila. Tady nebylo třeba trestat. Angličtina připadala dětem zajímavá. Chodily tam dobrovolně a rády. Tak tedy pohladit? To už se dnes přece nedělá! Nebožák je hladil po hlavě, někdy se dotkl i ramene nebo břicha. Naštěstí vždycky jen v kolektivu, před ostatními dětmi.

Že by pedofil? Ani náhodou. To by se muselo za osmdesát let projevit. Rodiče jedné dívky však žádají jeho potrestání. Místo aby zpytovali svědomí, proč své dceři, žákyni páté třídy, už nejméně před sedmi lety nevysvětlili, že má jinému člověku okamžitě říct, když se jí jeho dotyky nelíbí. Může to říct přímo učiteli, nebo aspoň doma.

Anglicky mluvící senior by okamžitě pochopil, že se škola od jeho mládí trochu změnila. My všichni se musíme smířit s tím, že jakékoli tělesné kontakty mezi učitelem a žákem zavánějí dnes něčím nenormálním. Ať se nám to líbí nebo nelíbí.

Autor: Radim Uzel, Právo

Gynekolog může sahat těhotné ženě na břicho a na přirození, jiné dotyky jsou však tabu. Říct jí pár povzbudivých slov a obejmout ji kolem ramen, jak nás to učili na medicíně, dnes může být považováno za gynekologické harašení.


Zdroj: Novinky.cz 15. 2. 2008

Přečtení článku: 342174x

Tisknout článek

Průměrná známka článku: 2.9

Pošli článek kamarádovi

Oznámkuj článek (1 - nejlepší): 1 2 3 4 5


Související články

17.05.2014, 18:20   Muži jako oběti. K sexu bývají donuceni i násilím, tvrdí studie
14.12.2013, 02:20   Šestiletý američan políbil dívku a následně byl obviněn ze sexuálního obtěžování
01.07.2013, 01:14   Jak se ženy mstí partnerovi? Obviní ho ze znásilnění
15.05.2013, 00:40   Věznitel z Ohia se údajně mstil ženám za to, že ho exmanželka připravila o čtyři děti.
16.08.2010, 11:08   Jeden z deseti zaměstnanců hlásí sexuální obtěžování


Diskuse ke článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

 

Jedna z podstatných známek feminacismu

Autor: jjj Muž

Založeno: 26.03.2008, 08:29

Odpovědí: 4

Jednou z podstatných známek feminacismu je NEDEFINOVAT přesně, co je co, co je ještě dobré a co už špatné. Tak aby se jedna věc dala kdykoliv vykládat jakkoliv a mohlo se zneužívat práva.

V podstatě to odpovídá rozdílu mezi maskulinním logickým myšlením, kde je na vše přesná definice, a feminním nelogickým citoblábolem, kde dnes je špatně, co bylo včera dobře a naopak.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jedna z podstatných známek feminacismu

Autor: Jan Muž

Založeno: 26.03.2008, 12:41

Citobláboly.:-) Dobrý termín. Jen bych doplnil, že se netýkají pouze feminacistek, ale skoro všech žen, které se snaží mluvit do veřejných či společenských otázek.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jedna z podstatných známek feminacismu

Autor: Tery Žena

Založeno: 28.03.2008, 18:30

Skoro? A kterých ne? Můžete být konkrétnější?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jedna z podstatných známek feminacismu

Autor: papparotti Muž

Založeno: 01.04.2008, 23:56

Já bych takovou malou definici měl :) :
Ženám dejte třeba kedlubnu místo růže, děti pošlete do prčic místo pohlazení a splníte všechny předpoklady zákona. Samozřejmě jde o nadsázku, cizí děti bych nehladil, ale klidně pochválil věcně a krátce. A když se ženským nelíbí komplimenty, proč je jim vnucovat: "Jseš emancipovaná? Jseš. Tak tady máš žehličku a žehli, nevidím problém."
Tím obejdu problémy harrasmentu a zároveň umožním ženě se emancipovat v domácnosti, protože konám třeba jiné domácí práce. Strašně bych jí urazil, kdybych dělal vše sám. To by se rozhodně necítila emancipovanou.
Na vše se najde řešení :)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jedna z podstatných známek feminacismu

Autor: Tery Žena

Založeno: 02.04.2008, 10:56

To si vyřeší každý sám doma :-)

Odpovědět na příspěvek

 

k článku

Autor: Tonda Muž

Založeno: 26.03.2008, 08:33

Odpovědí: 0

Nejsem právě fandou dr. Uzla, který si ze sexu dělá kšeft, ale tady promluvil jako dloholetý a moudrý lékař a praktik, znalý lidí.
Jedna z ukázek, co dokáží udělat potřeštěné hysterky udělat z lidských vztahů. To, co bylo vždy zdrojem radosti a samozřejmě i žalosti, ale víceméně jané a průhledné je dnes díky femnistkám něco odporného, nečistého podezřelého a ta špína je samozřejmě vrhaná jen na muže. Rozumný muž se bude držet od čehokoliv do patnácti let jako něčeho, co má lepru, aby na něho kterákoliv blázmivá ženská nemohla hodit špinavého podezření, kterého se nezbaví. není náhodou celospolečenská škoda z toho vznikla podstatně větší než možné trauma, které po sebě zanechá pár pedofilů?A ať mi tu neargumentuje nikdo tím, že kdby mi někdo zmásilnil dceru, měl bych chuť ho zabít. Samozřejmě.
Ale není možné zakázat klukům lézt na stromy proto, že by mohli spadnout. To je ženské řešení, alibistické, protože v podstatě neprosaditelné a společensky v důsledku škodlivé. Zrovna tak tahle hysterie kolem zneužívání dětí spíše počet případů nejspíše zvýšila než
snížila, už o maniaky, kteří reagují na společenskou hysterii, ale o to přece jde, ne o ty zneužité děti, ale aby byl problém co největší. Jo, abych byl spravedlivý nesmím jako u rozvodů a harasementu zapomenout na vyžírkovské právníky, kteří z toho všeho marastu žijí a sociální pracovnice, kterým to přispívá k nebývalé důležitosti, vedoucí až k triumfu nějaké hospodyně z Kazachstánu, která dnes národu Komenského dělá vrchní vychovatelku.

Odpovědět na příspěvek

 

Kdyby mě můj

Autor: Olga Žena

Založeno: 26.03.2008, 10:23

Odpovědí: 43

gynekolog objal kolem ramen, tak by mě to dost vyděsilo. Asi stejně jako Tondu a jjj, kdyby je objal kolem ramen jejich urolog. Že se lékař - specialista na intimní partie dotýká pacientových intimních partií přece neznamená, že ho může muckat a objímat. Pokud si za socialismu lékaři taková gesta vůči pacientům dovolovali, jsem ráda, že je to už pryč.

Mimochodem, nejde o žádné sexuální obtěžování. Nejde vůbec o porušení zákona, ale nedodržení etického kodexu ČLK. Nemyslím, že by ho psaly feministky, jde prostě o vývoj společnosti.

Dtto pleskání po zadku - s kolegy máme velmi "proteplenou" atmosféru, ale po hýždích se skutečně neplácáme. Pokud to bývalo za časů mladosti dr. Uzla normální, tak dnes už teda fakt ne. A zase by mě zajímalo, jak by se Uzel cítil, kdyby ho poplácal nějaký urostlý kolega.

Hlazení dětí učitelem po hlavičce u nás problém není (ve studené Anglii možná ano, nevím). Bříško už je ale dost divné, to by mě jako rodiče taky přinutilo zbystřit pozornost.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Kdyby mě můj

Autor: Mic Muž

Založeno: 26.03.2008, 12:29

Opet klasicke slovickareni a zcela jasna zaujatost vuci autorovi ci necemu jinemu.
Uzel mluvi o ochraranitelskych gestech obecne. Ne o objeti gynekologa a urologa jako samozrejmosti. To objeti muze byt pouze jednim gestem z mnoha - zalezi na okolnostech. I ja ktery se pohybuju zejmena v kancelarich a jednam v ramci vedeni projektu s mnoha lidmi, ktere i treba moc neznam jsem se dostal do situaci, kdy objeti totalne vystresovane kolegyne, ci zniceneho kolegy bylo vhodne a rozhodne pozitivni (dnes podle vyvoje a jiste podle etickeho kodexu nevhodne ze Olgo)Verim ze v ordinacich bude tech prilezitosti vice. To vsak neznamena ze objimam kolegy na potkani, ci ze se ma "blizsi" gesta projevuji pouze objetim ci placnutim do zadku. Takze Mudr komentare typu "dobry den pane novak, ukazte mi pindika, hmm to jste pasak, muzu vas obejmout?" si nechte pro sebe a svoji propletenou atmosku v kanclu.
Dale jak si vubec dovolujete tvrdit, ze po zadku se uz dnes neplacame. Na rozdil od vas znam plno zen z meho okoli, ktere placnuti po zadku berou spise jako zabavu, ci projev naklonosti. Samozrejme ze se jim to nebude libit od kazdeho a kdykoliv apod, ale opet zalezi na okolnostech a situaci - proto Uzel zduraznuje ze se vse udalo pred celou tridou napr. Kdyz se podivam ted kolem sebe (jsem v praci) tak 50 procent zen (z 30) uz jsem pri ruznych prilezitostech po zadku placnul - samozrejme je to vetsinou potesilo.
Naprosto jasne muzu potvrdit ze asi pet z nich by si dopralo rado i mnohem blizsi kontakt (teda az po par ritualech z me strany) . Muzu vas upozornit ze muj homosexualni kolega me placnul po zadku nekolikrat. Vase radoby vtipna uvaha o tom jak prijemne je dostat placnuti po zadku od muze typu muz muz je trapna, ponevadz na rozdil od zen se z toho vetsina muzu netesi. (A potesit druheho kontaktem - o to tady jde a je jedno jak). A i kdyby tak co, je to jedno. Napr ve Francii se muzi olibavaj a v arabii se drzi za ruce.
Jakekoliv blizsi projevy vcetne toho vaseho hlazeni po brichu muzou byt vhodne. Je to velice individualni a rozhodne nikdo nema pravo urcovat co je zrovna in a out a pokud mozno pro vsechny (coz feminy delaji dost casto)
Z toho vaseho bystreni a pochlebovani vhodneho hlazeni po hlavicce se mi dela soufl.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: abc Muž

Založeno: 26.03.2008, 13:05

Mně se zase dělá šoufl z Uzla - mj., už se docela teším, jak to paní Olga s vámi probere. Její příspěvky se mi líbí.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Kája Žena

Založeno: 26.03.2008, 14:33

Jasně: slípka k slípce.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Olga Žena

Založeno: 26.03.2008, 14:45

Obávám se, že na Micův komentář nemám moc co říct. Snad jen to, že opravdu žiju ve světě, kde lékaři na své pacienty po vyšetření nesahají a plácnutí spolupracovnice či podřízené po zadku je společenské faux pas.

Je ale docela možné, že jsem se mýlila v předpokladu, že podobné normy panují v celé české společnosti - asi je víc různorodá, než by se zdálo.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Bobby Brown Muž

Založeno: 26.03.2008, 15:12

Nechápu, proč je plácnutí kolegině po zadnici paušálně považováno za "fó pá". Snad záleží jaké mají mezi sebou vztahy. Jsou kolektivy, kde si dávají i pusu - pochopitelně ji nevlepí neznámé návštěvě.
A co plácnutí kolegy koleginí, mě už se to stalo. Pochopitelně, že kdyby mě plácla nějaká ženská ve frontě na chleba, tak asi nebudu nadšený. No, i když... :-D

"- asi je víc různorodá, než by se zdálo."
K tomu jen: zaplaťpánbůh za to!!!

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Tess Žena

Založeno: 26.03.2008, 16:22

No ja tu vidim rozdil. Znam velmi prijemen pracovni misto, kdy si muz se zenou na uvitanou davaji letmy polibek, ale placani pres zadek je otresne faux-pas. Rozdil je v tom, ze polibek si daji 2 lidi vzajemne. Placani po zadku musi ten druhy strpet. Dikybohu uz je tohle za nami.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Mic Muž

Založeno: 26.03.2008, 16:45

Vite Tess, ono kdyz travite v praci treba v prumeru 9 hodin dene a vase kolegyne se vidi s vama vice nez se svyma kamaradama ci manzelem, tak se obcas pracovni vztah muze promitnout do osobnejsi roviny jako napr. traveni spolecneho casu mimo pracovni misto ci spolecne pozivani alkoholu i ve vetsich prac skupinach. V techto pripadech jde kolikrat placani samo od sebe.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Bobby Brown Muž

Založeno: 26.03.2008, 17:25

Nedělejme z "plácnutí" - "plácání". Jde o situaci, a o tom autor také psal. Já to nevidím jako paušální prohřešek, ať se stane kdekoliv komukoliv.

Plácání po zadku nemusí nikdo strpět.

PS: "Díky bohu je to za Vámi. Díky bohu to není za námi."

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: dulcibelka Žena

Založeno: 26.03.2008, 18:36

"Vase radoby vtipna uvaha o tom jak prijemne je dostat placnuti po zadku od muze typu muz muz je trapna, ponevadz na rozdil od zen se z toho vetsina muzu netesi."

Jak to víte, že většinu žen těší plácnutí po zadku?!
VAŠE "společenské" zvyklosti naštěstí neplatí všude...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Mic Muž

Založeno: 27.03.2008, 16:34

Ano mate pravdu neplati vsude. A vam je urcite nehodlam vnucovat, stejne jako si nenecham vnucovat ze se dnes uz po zadku neplaca.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Alizon Žena

Založeno: 26.03.2008, 23:35

Naprosto nechápu,proč jste po Olze tak vyjel.

Já plácání po zadku taky nepovažuju za běžnou součást pracovního kontaktu a neumím si představit člověka, od kterého by mě to potěšilo. Přijde mi to dost buranské. No a co? Každý máme osobní zónu nastavenou jinak, umím si představit, že někomu jinému to třeba udělá dobře, a ten nechť se nechá po zadku plácat po libosti (a ten proti tomu pravděpodobně nebude protestovat).

Je věcí společenského citu toho, kdo to chce někomu udělat, aby posoudil vhodnost takového počínání - já osobně bych to neriskovala, kdybych si nebyla na sto pět procent jistá, že to bude přijato kladně a ten člověk se neurazí. Při sebemenší pochybnosti bych do toho nešla, za ten trapas by to nestálo.

Ale vy to hrotíte tak, jako by za to Olga chtěla někoho zavírat do kriminálu, přičemž ona mluvila pouze o tom, že nepovažuje nevyžádaný fyzický kontakt (objímání, poplácávání) za normu (o čemž se ostatně zmiňujete také). Poplácávat všechny lidi na potkání snad i vy považujete za zvláštní, zatímco Olga se vyjádřila, že by asi nic nenamítala proti objetí od někoho, s kým se dobře zná. Tak o co se vlastně chcete hádat?

A nepovídejte, že byste minimálně nezastříhal ušima, kdyby vám dítě sdělilo, že ho učitel hladil po bříšku.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Mic Muž

Založeno: 27.03.2008, 17:08

Alizon. 1/ Po Olze jsem nevyjel, i kdyz se to tak mohlo zdat. 2/ Dale jsem se nabavil o bezne soucasti pracovniho vztahu - udaval jsem priklad zen z meho okoli a jen tak namatkou z pracovniho kolektivu - ale toto vubec neni podstatne. 3/ Muzete me placnout jstli chcete, buhuzel cim sem starsi tak se mi to stava mene casto - asi ztracim svuj "fitness" :-) 4/Rad riskuji a obcas se mi to i vymsti, ale rado by uspechy jsou castejsi - s trapasy az tak problem nemam, kolikrat bych rek ze mi spise vadi trapasy co vidim na nekom jinem 5/O zavirani do kriminalu nebyla rec. 6/ O zadne norme jsem se nabavil a to co nema rada nase Olga ma rada jina Olga - takze je uplne bezduvodne se bavit o nejakych normach. 7/O tom ze by se Olga objimala s nekym co zna nebyla rec (mozna v jinam prispevku, ale to mojim komentarem nesouvisi) 8/Nehadal jsem se, pouze jsem konstatoval a mozna dal jednu otevrenou otazku 9/Urcite se budu s ditetem bavit, pokud mi neco rekne - at uz je to fakt ze leze po stromech ci co se udalo ve skole, vcetne bricha.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Kdyby mě můj

Autor: Bobby Brown Muž

Založeno: 26.03.2008, 15:01

"A zase by mě zajímalo, jak by se Uzel cítil, kdyby ho poplácal nějaký urostlý kolega."

Proč se pana Uzla nezeptáte, jak by se cítil, kdyby ho poplácala kolegině? Proč kolega? Trochu divné srovnání, nemyslíte?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Kdyby mě můj

Autor: Tonda Muž

Založeno: 26.03.2008, 15:28

Děkuji Olze, potvrdila i to nejhorší, co jsem chtěl naznačit. Psychicky normální člověk prostě rozezná přátelské objetí kolem ramen - je běžné i mezi muži a znamená přátelskou podporu - jediné co se na něm dá vidět jako problematické, zda je předstírané nebo opravdové. My, kteří chceme žít mezi normálními lidmi s normální řečí nejen jazyka ale i těla bychom měli Olgy a další podobné, kteří by nejraději kdyby byl u každého lidského setkání právník, vypráskat jako tu nejhorší škodnou. Nechtějí nás prostě nechat žít, aniž by nás citově nebo ekonomicky vydírali. proboha, kde jsou normální ženské, které by řekly, jak jim pocit účasti lékaře pomůže?
Děkuji Olgo, více jste pro věc feminismu a právnického vyžírkovství udělat nemohla. Ale doufám, že tyhle věci přejdou jako chřipka nebo něco takového a že lidem prostě dojde, že méněcenní lidé vy smyslu vyššího principu mravního, jako jste vy, prostě nemají ostatní co učit co je správné a co ne.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: mant Muž

Založeno: 26.03.2008, 15:40

Tak asi žijeme každý v jiném světě. Pokud by mne chtěl "přátelsky objímat kolem ramen" můj doktor, kolega nebo šéf v práci, taky bych zpozorněl a rozhodně by mi to nepřipadalo jako normální reakce. Řeč těla je něco trochu jiného, a v naší kultuře je mimoverbální komunikace primárně nekontaktní (i když, jak tak po městě vídám ty nadšeně se při setkání objímající puberťačky, možná se časy opět mění). Mimochodem, je taky určitý rozdíl mezi přátelským objetím a plácnutím po zadnici, nemyslíte? Co k tomu říká vyšší princip mravní?

Ale možná je to tím, že taky mám u každého osobního setkání právníka, a nic s tím nenadělám...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: kocour Muž

Založeno: 26.03.2008, 15:55

Hm. Já bych nechal každého, ať se poplácává/nepoplácává s kým je mu libo/nelibo. Za jedinou podstatnou větu v článku pokládám tuto: "Kouzelné slůvko NE by se měly učit i děti předškolního věku.". Překlad do právničtiny: Poplácávání/nepoplácávání by mělo zůstat soukromoprávní doménou a nemělo by se jím zaplevelovat veřejné právo.

P.S.: Soukromým právem v tomto kontextu rozumím soukromoprávní smlouvy, uzavřené v souladu (v tomto kontextu veřejnoprávně přijatým) občanským zákoníkem.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: mant Muž

Založeno: 26.03.2008, 16:05

V podstatě souhlasím. S jednou možnou výjimkou - pro případ, kdy kouzelné slůvko nezabere. Tolik po právní stránce; zbytek budiž přenechán morálce a zvyklostem.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: kocour Muž

Založeno: 26.03.2008, 16:43

Ale to už není o plácání, to už je o nerespektování a tedy v nejširším slova smyslu o omezování svobody. To ať už se pak klidně objeví třeba v zákoně trestním, neb na nerespektování mého já jsem velmi, ale opravdu velmi alergický a jsem pak schopen přikročit i k oněm fackám.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Mic Muž

Založeno: 26.03.2008, 16:32

No vidite ja jsem otevren i mnohem spontalnejsi reakci jako je napr. facka. Ale jinak souhlas.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Alizon Žena

Založeno: 27.03.2008, 12:09

Dáte facku nadřízenému a letíte...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Mic Muž

Založeno: 27.03.2008, 13:17

Alizon, pokud nekoho placate po zadku tak jste ve vztahu a situaci, kdy role nadrizeny a podrizeny neresite.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Alizon Žena

Založeno: 27.03.2008, 13:29

Facku přece nevlepíte tomu, od koho vám je poplácání příjemné - neřešíme tu situaci, kdy jsou s tím obě strany srozuměny, ale když to jedné z nich vadí.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Mic Muž

Založeno: 27.03.2008, 16:25

Tak rekne NE - to uz zde bylo napsano. Ja jsem pouze poznamenal ze jsem otevren i trochu spontalnejsi rakci jako je facka.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Mic Muž

Založeno: 26.03.2008, 16:25

:-) Doporucil bych vam v ramci mravniho principu placnout pres zadnici nasi firemni ridicku Maju. Pokud mate tak kolem 185, modre oci a jste sportovni postavy ve veku 30 - 40, je na vas videt ze jste stedry, potkali jste se tak 2 krat a nebude vam vadit jeji naoko facka ci opetovne placnuti po zadku, tak mate jeji vice nez pozitivni reakci zarucenou. A pokud by se vam i libila, tak mate oproti tem ostatnim inteli-ducha-cito-blabola
kum vetsi sanci na "divocejsi" vecer. Ja jsem oproti 185cm mensiho vzrustu ale diky dobre nalade a spetky alkoholu jsem to ustal - ovsem vecera jsem se vzdal :-).

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Tess Žena

Založeno: 26.03.2008, 16:24

"Pratelske obeti" kolem ramen ano. To se odehrava mezi prateli, ale ne na navsteve lekare u nemocneho nebo u porodu. Lekar neni pritel. Ma se chovat profesionalne.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Olga Žena

Založeno: 26.03.2008, 17:43

Můj zubař je můj přítel. Proto si dáme pusu pokaždé, když vkročím k němu do ordinace. A kdyby mi měl říct nějakou špatnou zprávu (žádná mě teda nenapadá, zuby mám po tatínkovi kvalitní) mohl by mě klidně obejmout.

Můj gynekolog není můj přítel. A proto na mě nemá co sahat, když už to nepotřebuje k výkonu svého povolání. Stejně jako mechanik v servisu, i když mi zrovna sděluje, že moje auto patří do šrotu. Jejich pocit účasti, pokud ho mají, se má omezit na slovní vyjádření.

Na tom není nic feministického nebo právnického. Jsou to normální společenské normy.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: CoD Muž

Založeno: 26.03.2008, 18:26

No to bych řekl. Osobně považuju nárokování "svobodného poplácávání po zadku" a podobných vřelých projevů za vrchol obšournictví, nezdrženlivosti atd. Mezi přáteli a kolegy, kteří si něco takového ustanoví jako normu, proč ne. Generální pardon pro strejce se sklony k paušálně "bodrému" jednání určitě ne.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 26.03.2008, 21:32

Dobrý den Olgo.
Pan zubař, budiž Vám přáno (je jich prý čím dál méně) nechť je Vaším přítelem, ale coby příklad to bylo tak trošku vedle.
S gynekologem malinko přihořelo, ale taky těsná netrefa. :D Pokusím se (již?) mladá paní o lepší.

Dejme tomu že do toho praštíte a zapracujete na potomkovi. Dílo se podaří a tu začnou ve Vašem těle probíhat všeliké (počítačově"neošetře
né vyjímky" :D) tedy děje, do kterých toho mnoho nenakecáte, nepůjdou vypnout a prostě jimi budete muset projít. Nebojte, ač jsou (údajně) pouze průběhem přirozených dějů při těhotenství a tudíž by se měly týkat jen těla, není tomu tak. Můžete mít nastudovány stohy literatury na toto téma a přesto Vás na vlastní prožitek nepřipraví zcela. Můžete mít stavy (ale nemusíte), kdy budete pro prkotinu schopná srceryvně plakat. Třeba proto že Vám spadl mokrý čistě vypraný kapesníček na špinavou zem v sušárně a Vy jej budete muset vyprat znovu. V tu chvíli je to neštěstí největší. Jde si do té sušárny pověsit prádlo soused/ka a najde Vás tam sedící a brečící vedle toho kapesníčku.

Podle toho co píšete by asi bylo optimální aby se soused/ka otočil nechal Vás těhotnou a brečící na studeném betonu a raději si Vás ani nevšiml.

Myslím ale že podle toho co píše autor by se měl soused/ka zeptat jestli jste v pořádku, praštit svým čistým prádlem, pomoci Vám na nohy, třeba i osušit Vaše slzy. Třeba také nabídnout a poskytnout pomoc třeba s tím věšením prádla.

Olgo, na vše normy, alespoň ty psané být nemohou. Ač to někdy vypadá, že již brzy se dočkáme.....

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Alizon Žena

Založeno: 26.03.2008, 23:54

Jirko, nezlobte se, ale s tím psychologizováním už začínáte být trochu legrační.

Myslím, že tady Olze podsouváte něco, co nikdy neřekla a ani nenaznačila (že by nějaká projekce ;o)))?)

Je přece rozdíl mezi tím, když vidím, že dotyčná osoba je evidentně hodně rozhozená (dejme tomu jako to, co popisujete, i když mi to přijde trochu za vlasy přitažené, ale budiž, okolo porodu hormony s člověkem docela zacvičit můžou), případně pokud se tomu doktorovi v ordinaci psychicky zhroutí, a situací, kdy tam přijde v pohodě na běžnou kontrolu. Zatímco v tom prvním případě pochybuji téměř až na hranici jistoty, že by Olze vadilo, pokud by jí soused pomohl vstát nebo ji lékař vzal lehce kolem ramen, v tom druhém případě by to od neznámého člověka pravděpodobně i na Vás působilo poněkud divně.

A také jsem si nevšimla, že by Olga vyžadovala nějaké normy. Tohle je, byla a vždycky bude otázka odhadu a citu pro situaci. Spíš mám někdy pocit (ne z Vás), že některým lidem ten cit schází, a jsou připraveni znectít každého, komu by se jejich počínání zdálo nevhodné (v žádném případě nemluvím o kriminalizaci, ale sám vidíte, kolik rozruchu je schopno vyvolat pouhé konstatování, že se někomu něco takového nelíbí).

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Kdyby mě můj

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 27.03.2008, 20:59

Je to možné, každý máme hold to své. :D

To rozhodně ne.

Ano, možná to bylo za vlasy přitažené, ačkoliv já něco podobného zažil. (ne, nebyl jsem ten rozhozený)
AUTOR:
...ne
bránili ochranitelským gestům: „Nebojte se, maminko, při porodu budu s vámi a pomohu vám.“ Tato slova jsme mohli doprovodit objetím kolem ramen. ....
- Já asi nesprávně předpokládal, že autor a lékař má v tu chvíli před sebou dost rozhozenou budoucí maminku. (jestli bude dítko zdravé, jestli bude dobrou matkou, nebo jestli ...)
Na to ovšem Olga reaguje:
Autor: Olga Žena
Založeno: 26.03.2008, 10:23
Kdyby mě můj gynekolog objal kolem ramen, tak by mě to dost vyděsilo. .... atd. ve stejném či spíše přitvrzujícím duchu. Za špici v tomto duchu považuji přirovnání těhotenství či nenarozeného dítěte k porouchanému autu, to je myslím docela síla. Pravda nejsem žena. Asi je to normální: pokažený automobil zralý na vrakáč = na životě ohrožené ještě nenarozené dítě. Volně zaměnitelné, jistě. Nechápu asi dobře, ale ač nefeminista (čtěte: nenormální, necitlivý a necítící nečlověk) přece jen si myslím, že jisté jemnosti spatřit lze.
- Žádné co by, kdyby, jako třeba: Když budu v pohodě a cizí člověk mě bude chtít objímat, tak ...

Čteme všichni totéž?

Ad. Olžiny normy. Reagoval jsem na :
Autor: Olga Žena
Založeno: 26.03.2008, 17:43
... Na tom není nic feministického nebo právnického. Jsou to normální společenské normy.
- Vzhledem k studenočumákovitému postoji Olgy jsem jí takto odpověděl.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Olga Žena

Založeno: 27.03.2008, 22:07

Obávám se, že všichni totéž nečteme.

Uzel nehovořil o dítěti ohroženém na životě. Hovořil o situaci, kdy gynekolog ženě sděluje, že je těhotná. Což je zpráva, která se sice člověk nedozvídá každý den, ale která obvykle rozhodně není důvodem k psychickému zhroucení. (Osobně doufám, že spíš k radosti.)

Proto jsem taky hovořila o tom mechanikovi. Ne proto, že by se u mě dítě rovnalo poškozenému autu (ošklivě podpásový argument, mimochodem), ale protože oba jsou v situaci profesionála, který svému klientovi může projevit účast, ale maximálně slovně nebo stiskem pravice. Když udělá víc, dostává se za hranici normálu, a může svého klienta pěkně vyděsit.

PS: Nepleťe si sociální inteligenci se studenočumákovstvím. Alizon to popsala perfektně: lidé, kteří mají širší rejstřík chování a jsou schopni jej přizpůsobit situacím a rolím, které v nich zaujímají, jsou lidé sociálně inteligentní a empatičtí. Nikoliv studení čumáci - tak se říká osobám, které se naopak chovají pořád stejně, ať mezi svými nebo cizími: nejsou družní a nemají rádi fyzický kontakt.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Kdyby mě můj

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 28.03.2008, 21:00

Obávám se s Vámi.

Nejsem gynekolog/porodník ani jiný felčar, takže se mě sdělování čehokoli ohledně zdravotního stavu mine. Ani žena nejsem, takže mi asi ani nikdo nesdělí, že čekám dítě.
Však čtu-li:
"V dobách, kdy jsem studoval medicínu, nás učili, abychom se ve styku s pacienty nebránili ochranitelským gestům:"....
- Já čtu že je učili ve škole, že mají pacienty psychicky podporovat, aby byli v pohodě a dobře se jim dařilo/se uzdravovali)
..." „Nebojte se, maminko, při porodu budu s vámi a pomohu vám.“... "
- Já čtu, že (až tedy vystudovaný) lékař když vidí na pacientce budoucí rodičce obavy (asi častý jev) tak jí má doporučenou větou a (viz dále) utěšit/podpořit.
... "Tato slova jsme mohli doprovodit objetím kolem ramen."
- Povšimněte si prosím nenápadného slůvka MOHLI, není tam museli. Z nejen toho tedy čtu, že když kouzelná větička (více méně povinná pro tuto situaci) nezabrala mají lékaři po zvážení situace přistoupit k fyzickému kontaktu a jako tehdy vhodný bylo doporučováno objetí okolo ramen. Možná že při dnešní "tzv. vyspělosti" společnosti je doporučováno neprůstřelné sklo mezi lékařem a pacientkou, nejlépe z metrového betonu. Z důvodu minimalizace rizika žalob pro obtěžování/poniživání, atd.

Kde tam čtete že gynekolog sděluje že je těhotná, je mi záhadou. Že by lékař standardně neřekl: "Slečno/paní Kropáčková, jste těhotná v x-tém týdnu." Ale místo toho jí ač má ještě víc než 8 měsíců čas a neví, možná ani netuší že je těhotná nazve maminkou a rovnou jí málem smýká do porodnice. Jak říkám vše ne možné.

Vzhledem k tomu že se dle (toho co jsem četl já) jedná o budoucí maminku s obavami (možná už to má za pár a má z porodu obavy) tak jde nejpíše o dítě. V Autoservisu jde o : ..., no?, no o auto, přece. A napíšete-li že že automechanik při sdělování špatné zprávy (že je to zralé na vrakáč) Vás také neobjímá, tak analogická situace u gynekologa je že jste třeba v sedmém měsíci a Váš doktor při sdělování že je Vaše díte zralé na dřevěný penál (třeba nemoc, vada, ...) Vás nemá stejně jako automechanik co objímat, pak tedy jde o zaměnitelné situace, nebo ne? Možná ne, u toho auta jde o peníze.

Tak že by jste tedy byla cynik, člověče?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Alizon Žena

Založeno: 27.03.2008, 22:26

No, já jsem kolem prvního porodu (tedy přesněji spíš po něm) byla místy taky dost rozhozená, ale obejmutí by mi bylo pomohlo tak v jednom případě. Zbytek byl v souvislosti s problémem, který byl řešitelný (i když obtížně), tam mi velice pomohl empatický přístup (a naopak uškodil jeho nedostatek), úsměv a ujištění, že to, co dělám, dělám dobře a že už se opravdu nejde snažit víc.

Z oslovení "maminko" mi naskakovala husí kůže (mám za to, že by lékař měl oslovovat jménemm, nikoli "maminko" "babi", dědo" a podobně) a kdyby mi gynekolog řekl "při porodu budu s vámi a pomohu vám", tak bych asi nadskočila (to už je ale, uznávám, zcela můj problém, mně sedí spíš přístup "dám si ruce za záda, nechám všechno na vás, budu vás sledovat a zasáhnu jen v případě, když bude nějaký problém).

Taky je pravda, že od dob bodrého doktora Štrosmajera se přístup k pacientovi přece jen posunul někam jinam, a ochranitelský přístup prostě každému nesedí.

Čímž nechci proboha říct, že by ten doktor za žádnou cenu nemohl tu pacientku obejmout kolem ramen, kdyby viděl, že se mu tam hroutí. Lidé jsou různé a z toho, co sedí mně, může někomu jinému naskakovat husí kůže.

Jen bych s takovými gesty, být tím doktorem, asi hodně šetřila, ne z obavy, aby mě někdo neobvinil z harašení, ale proto, že jsem asi taky studený čumák ;o)) a spíš "nesahací" a umím si představit spíš, že mě takové objetí naštve, než že mě utěší.

Re normy - myslím, že Vy i Olga mluvíte každý o jiných normách. Připadá mi, že Vy jste se pokusil je Olze vložit do úst jako "něco, co je pokud možno zakotveno v zákoně a je ošetřen každý detail", Olga má IMHO spíš na mysli nepsané, ale zažité společenské konvence v, řekněme, neutrální situaci. Tj. dejme tomu když se s někým seznamuji, v našich zeměpisných šířkách je neutrální mu podat ruku, říct své jméno a třeba přidat "těší mě". Jižněji od nás byste se v takové neutrální situaci setkal třeba s několikanásobným polibkem na tvář (mmch, považuji to velmi příjemný zvyk, ale zpočátku to působí trochu zvláštně, protože u nás to bereme jinak a pokud se při představování líbneme, tak na pusu a rozhodně to už není neutrální).

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 29.03.2008, 19:43

No vidíte, Vy jste takoví ostatní zase jiní. Princip je ten, že jde o komunikaci. Každý tedy i lékař si k Vám dovolí jen to, co mu dovolíte Vy. A když to někdo špatně odhadne, tak mu to dáte najevo, přece. Nebo ne? A o tom ten článek celý je. Nebo Vám nepříjemné jednání strpíte a pak na dotyčného pošlete trestní oznámení, nebo rovnou nějakou trestnou výpravu?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Alizon Žena

Založeno: 27.03.2008, 22:28

To přirovnání s tím autem mi přišlo od Vás taky dost unfair. A už vůbec nechápu tu poznámku o nefeministovi. Naopak mi přijdete jako mnohem větší cíťa než my s Olgou ;o))).

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 28.03.2008, 21:11

Asi jste hold v pohodě. :)))

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Olgy Žena

Založeno: 27.03.2008, 10:40

Můj nastávající by Vám vysvětlil, že srdceryvně dokážu plakat kvůli prkotinám (z jeho pohledu prkotinám, samozřejmě :-) i netěhotná.

Když se zkusím zamyslet nad tím, co by měl v té Vaší hypotetické situaci udělat soused... no to by asi záviselo na tom, jaký soused. Pokud by to byl soused jako u babičky na vesnici - tj. důvěrně známá osoba, víceméně přítel, fyzický kontakt bych pokládala za přiměřený.

Kdyby to ale byl soused jako máme tady v Praze - tj. člověk, kterého jsem v životě neviděla, tak když se mě zeptá, jestli jsem v pořádku... ano, nabídne pomoc... ano, půjčí kapesník... ano, to všechno jsou věci lidské a velmi zdvořilé a přijde mi od Vás popletené tvrdit, že bych prý preferovala, aby mě ignoroval. Ale že by mě měl kvůli trošce pláče objímat? Tak to teda fakt ne. Polekalo by mě to.

Navíc souhlasím s Alizon, že Váš příklad je o něčem jiném, než psal Uzel i já. S takovou bychom se mohli bavit i tom, jestli je společensky únosné dotýkat se cizího člověka, který má epileptický záchvat. Jistěže ano, ale to je úplně jiná situace než standardní společenský kontakt. Tam si průměrný Čech udržuje s cizími lidmi osobní bublinu 1,20 metru a nese velmi těžce, když mu ji někdo naruší (prý toho někdy využívají policité při výsleších. Vniknou k vyslýchanému na vzdálost, kam normálně pouštíme jen rodinu, a ho to tak rozhodí, že snázeji vyměkne).

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Kdyby mě můj

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 27.03.2008, 21:42

Hm, no pak máte dobrou klempířinu.(masku)

Opr
avdu Vám hraje do sebe chladnokrevná rozvaha/rozbor (je to známý/neznámý/příjemný/ne
příjemný člověk) a aktuální nedobrý psychický stav? Snad mi budete za chvíli namlouvat že hystericko/cholerická osobnost s maniodepresívními sklony je zvláště ve stavu blízkém nepříčetnosti ta nejracionálněji uvažující osoba pod sluncem.

S dovolením se nebudu opakovat, tuto část jsem již zodpověděl pod příspěvkem Aison. Omlouvám se že dělám tímto v diskusi čurbes.
Snad jen připodotknu, že s částí Alisonina příspěvku souhlasím, totiž že záleží na situaci. To je ale snad tak samozřejmé, že to není třeba ani diskutovat. V autorově textu sice není situace vylíčena, jen reakce na ni. Ale ač nemohu za autora mluvit, tak se domnívám, že slova útěchy nebyla doporučována pro spokojené šťastné a vyrovnané maminky. Podle mne aby se nějaká útěcha mohla konat, musí předcházet nějaké rozrušení. Já tedy nikoho, kdo zářil štěstím a spokojenosí neutěšoval, Vy ano?

V Praze již bývám na štěstí jen občasný host, ale porozumění mezi lidmi ač je ho tam zdánlivě méně než vůkol na vsi, tam bývalo.

S osobním prostorem máte pravdu, nevyužívají toho ale jen policisté. Podmínkou pro úspěšné využití je neznalost/neinformovanost využívaného. Zda sedí vzdálenosti netuším. Myslím ale, že to bude méně. Vemte si jak blízko jste ostatních lidí v MHD, kině, restauraci, ...
Navíc je to dosti individuální věc.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Olga Žena

Založeno: 27.03.2008, 22:43

Čurbes děláte :-) takže většinu jsem Vám napsala už nahoře.

Myslím, že jste toho Uzla špatně pochopil. Podívejte se na to ještě jednou - IMHO nemluví o útěše psychicky vydeptané rodičky, ale o ochranitelském postoji doktora při běžné zprávě o těhotenství. Nebojte se, budu u vašeho porodu, maminko, řeknu vám co a jak. Takovou větu jistě taky ocením - ale právě to objetí už pokládám za nemístné.

Pokud jde o to, jak člověk posuzuje, jestli je druhá osoba známá, neznámá, blízká, cizí, a co si ona k němu a on k ní může dovolit... já myslím, že to vědomě neposuzuje. Prostě to cítí. Na tohle jsou mimochodem prý ženy mnohem lepší než muži. Dokážou se (v průměru samozřejmě) do druhého snadněji vcítit, naladit se na jeho vlnu a odhadnout, co se v něm zrovna odehrává.

PS: Ohledně bubliny - MHD, výtahy a spol. jsou výjimečné situace. Schválně se někdy pozorujte, jak se automaticky odtáhnete od kolegů, když vystoupíte výtahu. Zajímavé je, že velikost bubliny je sociálně podmíněná věc, různá etnika ji mají různou. Tady to máte i s obrázky: http://en.wikipedia.org/w
iki/Personal_space

A bacha, pouhým pozorováním, koho k sobě do bubliny mimovolně pustíte a koho ne, na člověka může ledaccos prasknout ;-)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Zdeno Muž

Založeno: 28.03.2008, 12:12

Ad bublina nabízím jedno osobní pozorování právě z MHD. Pokud je tramvaji volné jen jedno místo k sezení, je normální si tam sednout, třeba i na dvojsedadlo, i když je ten prostor zahňahňaný bublinami ostatních sedících. Resp. bubliny jakoby se v tomto případě radikálně zmenšily. Ne tak v tramvaji skoro prázdné. Tam je žádoucí bubliny respektovat, a je dost na pováženou, když někdo přistoupí, má k dispozici dvacet volných sedadel, a přitom si sedne přímo za cizího člověka nebo vedle něj.
Několikrát jsem takhle oželel svoje oblíbené sedadlo :-/

Tož tolik k bublinám. Ale jinak musím říct, že mi smysl celého tohoto vlákna uniká, a mám dojem, že uniká i těm, kdo v něm diskutují.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Tery Žena

Založeno: 28.03.2008, 18:28

A bacha, pouhým pozorováním, koho k sobě do bubliny mimovolně pustíte a koho ne, na člověka může ledaccos prasknout ;-)

To si pište! :-)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Kdyby mě můj

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 28.03.2008, 19:21

Ok.

Promiňte Olgo, ale stále trvám na tom, že když někoho utěšuji slovy NEBOJTE ... pak musí nějaké to bání se předcházet, nebo alespoň se tak utěšovaný musí jevit utěšiteli. Vzdejte to, prostě jste v tomto bodě klopýtla, tečka. Je to prostě o odhadu míry onoho utěšování. Snad nemáte zbroják .... :D

Souhlasím, že ženy jsou pro vciťování čili empatii mají lepší buňky než muži, to je fakt. Asi je to dost vysoko postavena feature v ženské psych. výbavě. Má to logiku, protože tato schopnost jistě ženám v minulosti zachraňovala život, v součastnějším z žen dělá velmi schopné obchodnice, atd.
Velmi spekuluji, ale v rozhozeném stavu tato část ženské psych. výbavy je asi vyplá, či velmi podprůměrně fungující, což dokazují případy žen přesvědčených aby udělaly něco co by v klidu nikdy neudělaly/nepodepsaly/či se nenechaly přesvědčit k sexu, atd. .

Bubliny jsou složitější téma ale myslím, že Zdeno to vhodně doplňuje.

Toho se nebojím, mám vyzkoušeno, že i zkušení psychologové mě neodhadnou ač se nesnažím. Když se snažím, ....

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Kdyby mě můj

Autor: Tess Žena

Založeno: 26.03.2008, 21:42

Ted jsem si vzpomela, muj byvaly zubar (pred prestehovanim) byl taky muj pritel a taky jsme si dali pusu a rovnez mne objimal a ja jeho. Tak to je ta vyjimmka. Pokud se s nim ale neznam tak pocad vocad.

Odpovědět na příspěvek

 

Zajímavé.

Autor: dulcibelka Žena

Založeno: 26.03.2008, 15:59

Odpovědí: 2

Jakpak se asi rodiče zmíněné žákyně dozvěděli o praktikách onoho křepkého pedagoga, ne-li z jejího sdělení? Tak proč si autor stěžuje, že ji nenaučili vyjádřit názor?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Zajímavé.

Autor: Muž

Založeno: 26.03.2008, 19:29

Pokud by mi moje dítě řeklo, že ho učitel pohladil po hlavě žádné oynámení bych nedával. A také své děti neučím, že pohladit po hlavě = pedofilní sex.

Rodíče té holky jsou chudáci a hovada!!!

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Zajímavé.

Autor: dulcibelka Žena

Založeno: 27.03.2008, 00:13

"Nebožák je hladil po hlavě, někdy se dotkl i ramene nebo břicha. "

Chudák by bylo dítě, jehož rodiče by výše zmíněnému nevěnovali pozornost - ať už to dědek myslel jakkoliv! Třeba dobře - ale může přijít skutečný pedofil, a dcerka bude jeho jednání pokládat za normální...a rodičům nic neřekne, protože bude vědět, že je to nezajímá...je to ta lepší varianta?!

Rodiče jsou tady od toho, aby dítě vyslechli, případně problém řešili. Nikde se nepraví, že by obstarožního pedagoga odvedli v klepetech...Ale dítě potřebuje vědět, že má zastání. Jen tak z něj může vyrůst člověk který se dokáže později sám ohradit proti tomu, co se mu nelíbí - třeba proti tomu "poplácání"...

Odpovědět na příspěvek

 

Jsem to asi nepochopil...

Autor: tippler Muž

Založeno: 26.03.2008, 22:46

Odpovědí: 50

...co je tak težkýho na tom, nešahat na p*del lidem, kteří o to nestojej?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 26.03.2008, 23:36

přesně...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Tery Žena

Založeno: 27.03.2008, 16:08

hezky řečeno :-)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 27.03.2008, 16:31

Tak to jste to vubec nepochopil jelikoz o tom co je tak težkýho na tom, nešahat na p*del lidem, kteří o to nestojej clanek vubec nebyl. Divim se ze nektere damy vas vykrik do tmy vubec komentuji.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Olga Žena

Založeno: 27.03.2008, 18:45

No já myslím, že právě o tom ten článek a naše diskuse je. Že poplácání po zadku nebo i objetí - na rozdíl třeba od podání ruky - je věc, kterou si (už) nemůžete troufnout udělat lidem, u kterých si nejste stoprocentně jistí, že můžete. Což spolupracovníci nejsou. Ano, někteří z nich se mohou stát Vašimi blízkými kamarády a někteří i sexuálními partnery. Na ty se pak vztahují jiná pravidla - ovšem u těchto lidí taky nehrozí, že Vás kvůli důvěrnějším kontaktům budou popotahovat.

Alespoň tak to chodí mezi lidmi, které znám. Možná že u Vás platí normy jiné a objímáte se a po zadku plácáte běžně. Nevím, tohle nejsem schopna posoudit, protože nevím, v jakém prostředí se pohybujete.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 27.03.2008, 20:14

Clanek je dle meho nazoru tom, ze dnes se podle jakychsi "UZ norem" neni mozne dozvedet, zda-li dotycnej akceptuje variaci blizsich doteku a pokud se s nima setka, tak nedokaze normalne reagovat. Dale o jednom kantorskym "hrdinovi", ktery je za svuj dle meho nazoru zdravy a cim dal tim v nasi "UZ" neosobni spolecnosti vzacnejsi pristup pranyrovan aniz by k tomu byl realny duvod.
Jiste diskuze je uz o hodne vecech a taky o tom jak jsou ty "UZ normy" super, a jak se muze vubec autor nad nima podivovat a jak je vubec mozne ze nekdo s nima nemusi souhlasit. (+ vymluvy kdy jo, kdy ne a jine naprosto nedulezite veci + skatulkovani ted prace ted pratelsky kolektiv apod, coz je taky vicemene jedno, protoze vetsina je za osobni dotyk vdecna a kazdej ma svoje hranice prijmuti dotyku posunuty jinak a zadna "UZ norma" by nekomu jinemu nemla branit to poznat a potesit...anyway)

Co se tyka me tak se pohybuju v normalni mestske spolecnosti spise mezinarodni a mozna "UZ normy" prilis neresim. Jiste nebudu popirat, ze to nemusi byt pro nekoho "UZ znormovaneho" z meho okoli prijemne.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 18:51

Micu, myslím, že s těmi normami to dost překrucujete. Nevím, že by tady někdo z nás volal po zákazu fyzického kontaktu těm, kteří o něj stojí.

Ale já osobně nevidím důvod, proč by se mě měl za běžných okolností jinak než společensky (podání ruky) dotýkat jiný muž než můj manžel. Jestli to považujete za znormovanost, klidně můžete.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 21:02

Dobrý, takže vy mě v práci (hypoteticky) poplácáte po zadku. Já vám řeknu něco ve smyslu "hele Micu, nic proti tobě, ale tohle mi nedělej, nemám to ráda."

Co uděláte pak?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 30.03.2008, 22:16

Za sebe, se zatvářím provinile, omluvím se a pokusím se to napravit, třeba nějakou pozorností.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 22:20

No, za sebe bych neviděla důvod ani k provinilosti, ani k odčiňování nějakou pozorností. Stačilo by mi, kdybyste to vzal v klidu na vědomí (a ani v náznaku se mi nemstil, ani slovně).

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 30.03.2008, 22:34

No, já bych cítil malinko vinu za svůj špatný odhad. Hold jsem cíťa.
Jenže u sebe příliš nepředpokládám, že bych se do takové situace dostal. Já se snažím malinko se přidržovat Jarkovského a tak nechávám případnou iniciativu spíše na kolegyních. :D

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 30.03.2008, 23:03

Tak mila Alizon. Nejdrive si vasi prdelku poradne prohlednu a zjistim zda-li vubec stoji za to na ni placat. Pokud pozitivni, tak vas nekdy v budoucnosti treba pozvu na vinko, ci zneuziju hromadnejsi pracovni akci, veselou naladu a v ramci toho vas po ni placnu. Pote se z vasi reakce dozvim jak vas to potesilo - a treba se dozvim jak je vas drahy nebezpecny. Na zaklade toho, mozna zitra ci pozdeji v praci ci nekde jinde vas pri dobre nalade po vasi hezke prdelce placnu znova - samozrejme diskretne. toto je pouze jedna z moznych verzi...no a pokud si budeme rozumet vice, tak muzeme pokrocit k jinym aktivitam...ale to uz je jine tema. Dulezite je, ze kdybych se drzel nejakych UZ norem, tak bych tak "vesely" zivot a "hravych" zen kolem sebe nemel/nepoznal.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 23:09

OK, jedna z možných verzí.

Ale to jste neodpověděl na moji otázku - co uděláte, když vám dám najevo, že mi to příjemné není?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 30.03.2008, 23:28

Delal bych, ze jsem to nebyl ja, Alizon.....opravdu zalezi na konkretni situaci a predvyberu ucastnic. Rozhodne bych podle nejake normy nepostupoval.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 23:51

OK, pro mě by bylo podstatné, že už byste to nezopakoval. Určitě byste se nemusel bát, že bych vás kvůli tomu dala k soudu nebo něco takového.

Jestli chcete něco vědět, tak mně se z takového "veselého" přístupu k životu dělá mírně nanic. Na to jsem příliš staromódní a málo hravá. Ale to je můj soukromý názor, jinak si čiňte, co je vám libo, je to váš život a vaše věc.

Mně by v té práci stačilo, že byste dokázal rozlišit, že tudy cesta nevede. Což byste pravděpodobně dokázal, takže potud se mnou OK.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 29.03.2008, 11:50

Souhlasím s Micem Olgo. Článek je o hysterických reakcích na prkotiny, resp. na normální teplý lidský kontakt a abnormálních reakcích na něj.

Zmíněné žačce bych jako rodič řekl stejně jako autor, že když je jí něco nepříjemné, tak má taktně říci ne. Kdyby to náhodou nepomohlo, tak netaktně, tudíž důrazně. A teprve na dalším místě je zákrok z moci úřední/policejní/soudní.



Převedeno do příkladu by podle zastánců jak to hezky nazývá Mic UŽ norem měl nejdříve střílet a potom varovat. Půjdu lesem. Za mnou z boční pěšinky vyšel někdo druhý a jde mi "v patách". Ano nepříjemná situace, asi pro každého. Nevím zda je to nějaký loupežník či jen normální člověk co má stejnou cestu. Ve tmě těžko na dálku dotyčného ohodnotím jako za dne ač se snažím a ohlížím se.
Podle zastánců UŽ norem bych měl vytáhnout zbraň a když už mi dýchá za krk, tak jej zabít, či alespoň zneškodnit ač ani nevím zda je pro mne nějakou hrozbou.
Ovšem kdysi bylo normální (a ve starých filmech je to vidět) že se pokusím navázat kontakt a otipnout si dotyčného hlasem.

Aby to bylo ještě lepší, zkuste si představit, že najednou oslepnete. To pak zažíváte tuto situaci kdykoliv vyjdete z bytu. Podle zastánců těchto UŽ pravidel by slepci měli zřejmě bodat či střílet v jednom kuse.

Jestli ono není náhodou něco špatně....

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: tippler Muž

Založeno: 29.03.2008, 14:29

Jsem asi nekontaktní typ nebo co...dělám mezi samejma chlapama a kdyby se někdo pokusil "proteplit atmosféru na pracovišti a zvýšit sounáležitost intimními dotyky", jak je psáno v úvodu, asi bych ho zkopal dokulata... Úpadek produktivity vlivem absence intimních tělesných dotyků kolem sebe nepozoruju...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 29.03.2008, 19:28

No, ono teplý lidský kontakt mezi chlapy a mezi muži a ženami vykazuje jisté rozdíly.

Muži mezi sebou si umějí i hezky pomlčet, prostě tak nějak "pobejt". Já měl a občas mám to štěstí tohle zažívat. Je to úžasné a doporučil bych tento zážitek každému muži.
V minulé práci jsme měli smíšený kolektiv, ale přece jen žen tam bylo pomálu. Také jsme tam nepěstovali fyzický kontakt. Ovšem přesto bych rozhodně takové vztahy na pracovišti nezavrhoval. To že jsem je nezažil, neznamená že někde to tak nemůže fungovat.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Tery Žena

Založeno: 29.03.2008, 19:40

teplý lidský kontakt mezi chlapy a mezi muži a ženami vykazuje jisté rozdíly.

to bych tedy neřekla :-)
jsou lidé, u kterých nechcete, aby se vás dotýkali, a lidé, u kterých to chcete
jak si to v práci nastavíte

třeba u nás v práci je hromada chlapů, kteří by vám předvedli TEPLÝ lidský kontakt, že byste koukali :-)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 29.03.2008, 19:52

Jirko, umíte číst? KDO takové vztahy na pracovišti zavrhuje nebo tvrdí, že to tak nemůže fungovat? Řeč byla o tom, že to řada z nás nepokládá za běžnou normu bez dalších okolností.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 30.03.2008, 20:07

Čtu-li od Vás, Olgy atd. jak jednu to děsí a druhá všechno "já sama!" a svorně se štítíte ochranitelských gest, pak to ani psát nemusíte, když to celým svým já odmítáte.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: kocour Muž

Založeno: 30.03.2008, 20:40

To jsou ale mrchy, ty ženský, ani sáhnout na sebe nenechaj :-)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 20:54

No ale co s tím nadělám, když mi spíš vyhovuje doktor v roli partnera a nikoli ochranitele? Jasně, že jsou pacienti takoví a makoví, někdo potřebuje spíš tu útěchu a pocit, že je tu někdo, kdo se o něj postará. Myslím, že do doktorů by měli na fakultě trochu té psychologie nalít, aby byli připraveni na obě tyhle varianty.

Čímž se vracíme k tomu začátku - nemám nic proti tomu, pokud budou doktory učit brát vystresované pacienty okolo ramen, pokud to nebude to jediné, co je o psychologii pacienta naučí. Myslím, že v tomhle mají někteří ještě docela dost rezerv.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 30.03.2008, 21:48

Podívejte Alison, vždyť nejsme ve při (snad ani vepři :D) Já bych asi taky nebral zrovna s povděkem nějaké objímání (tedy u vnadné empatické sestřičky bych se asi obětoval :D). Tedy pokud bych nebyl na smrtelném loži sám.

Lékaři pokud vím, mají nějaký ten všeobecný základ a pak teprve specializaci. Co je v té první části učí, nevím ale souhlasím, že by do nich měli trochu té psychologie nalejt. A v neposlední řadě i trochu slušnosti a taktu. Jenže komu není dáno, ...

Přece autor nikde nepíše, že se mají lékaři vrhat na pacoše jak myš na sír.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 22:03

V tom případě opravdu nejsme vepři :o)))

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 29.03.2008, 19:53

Tipplere :o))))

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 30.03.2008, 22:48

Tak kopani se vam libi...hmm..znalkyne...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 22:51

Pevně doufám, že jste natolik gentleman, že by Vám stačilo decentní slovní upozornění :o))

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 30.03.2008, 22:47

Tak jste nekontaktni typ a nebo ne? Ja beru i kopani....ale aby jste u me nenarazil, hrdino teplych kancelari.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: tippler Muž

Založeno: 31.03.2008, 20:44

Inu, Micu, není kontakt jako kontakt (o tom se tu mimochodem celou dobu bavíme)...kdyby se mnou nějaký stejnopohlavník chtěl mermomocí navázat onen "teplý lidský kontakt", pravděpodobně by mou reakcí byl full contact, řečeno terminologií bojových sportů. Odpověděl jsem na Váš dotaz dostatečně?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 01.04.2008, 10:15

Stale spatne. Nejde o "není kontakt jako kontakt" ale o lidi --> o tom se tu celou dobu bavime!! ale to je u vas jedno.... reagujte si jak chcete, alespon treba nekdy muzem potrenovat....i kdyz (dle popisu vasi reakce) vami podobni agresivni nervacci sou spise k smichu a podobne radoby souboje konci trapnym hrozenim.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 01.04.2008, 12:02

Vždyť jste říkal, že by vám nevadilo ani razantnější upozornění - víte vy vlastně, co chcete? ;o))

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 01.04.2008, 20:59

Treba se zasmat Alizon.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: tippler Muž

Založeno: 01.04.2008, 20:11

Vážený Micu,

je zábavné, že o agresivitě tu mluví někdo, kdo "bere i to kopání" a kdo "by třeba mohl potrénovat". Možná jste v mé reakci přehlédl slovo "mermomocí", tedy za každou cenu. Přiznávám, že za situace, kdy někdo provádí něco, co se mi velmi nelíbí a neexistuje žádný slušný způsob, jak ho přimět, aby toho nechal, nevyhýbám se ani fyzické konfrontaci. Pokud jsem u Vás agresivní chudák, co mlátí lidi kvůlivá poplácání po zádech...nu, vymlouvat Vám to nebudu a špatné spaní z toho mít také nebudu...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Mic Muž

Založeno: 01.04.2008, 21:05

Prestante se tady obhajovat a komplikovat pane "Vazeny" - vase prvni reakce byla vcelku jasna a u toho bych zustal. Hezke full kontaktni sny preji...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: Alizon Žena

Založeno: 30.03.2008, 20:44

Jirko, a odkud berete tu jistotu, že normální je opravdu to, co za normální považujete Vy? ;o))) To, čemu Vy říkáte "teplý lidský kontakt", může někomu jinému připadat jako nemístná vlezlost.

Vůbec nejde o to, soudit se kvůli každému nepatřičnému dotknutí (a myslím si, že málokdo z nás by to udělal), v podstatě souhlasím s tím, co říkáte ve druhém odstavci (napřed odmítnout taktně, pak pádněji a teprve když ani to nepomůže, hledat pomoc výš, přičemž na to třetí v drtivé většině případů vůbec nedojde).

Spíš moc nerozumím postoji "šáhnout si je normální, většině lidí je to přece příjemné a když ti to vadí, budeš asi nějaká vadná."

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Jsem to asi nepochopil...

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 30.03.2008, 22:10

Tu jistotu opravdu nemám. Na druhou stranu jste-li netykavka, v poho dyť to okolí i ten lékař pozná a kdyby ne, tak mu to snad povíte.

Opravdu netuším co tu tak dlouho řešíme.

Budete se divit ale v podstatě to tak je, resp. dost dlouho bylo. V dnešní "tzv. vyspělé" já bych spíše řekl odcizené době (hlavně v městech) je tou normou právě ta odtažitost.

Odpovědět na příspěvek

 

dodatek

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 30.03.2008, 22:29

Uvědomte si, že hmat je jeden ze smyslů. Používáme zrak, sluch, čich při poznávání ostatních lidí, proč ne hmat? Samozřejmě při dodržení místních společenských zvyklostí.

Proces odcizování začíná již v dětství. Rodiče se dětí příliš nedotýkají a když tak jen technicky (umýt, přebalit, ...) Pak je jasné, že nejsou-li lidé od mala zvyklí komunikovat také hmatem, tak to pokračuje stejně i v dospělosti.

Odpovědět na příspěvek

 

dodatek 2

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 31.03.2008, 07:54

Ještě úplně OT.

Tohle je perfektní příklad toho co nemůže dát dítěti matka, i kdyby se nechala přeoperovávat co týden na střídačku.

Také toto je součástí toho vnějšího já a vztahu k okolnímu světu co dítěti matka prostě nemůže dát. Takže když otec není (nyní polovina současné dětské populace) a není ani adekvátní náhrada, pak vyrůstají děti, které se neumí dotýkat druhých ani prijímat dotyky druhých a pokud byla matka studená, pak ani sebe.
Těch "nezastupitelných kompetencí" mají otcové pochopitelně více a já o všech nevím, ale stejným principem vlastně můžete vzít cokoliv.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: dodatek 2

Autor: Alizon Žena

Založeno: 01.04.2008, 12:14

Jirko, já nevím, ale mně to dělení na "vnější" "vnitřní" a jiné podobné role podle pohlaví připadá mírně řečeno šarlatánské. IMHO to takto striktně a jasně prostě rozdělené není - to bychom to měli moc jednoduché ;o)).

Jasně, že když vám chybí jeden rodič, tak je to handicap, který ale vidím spíš v tom, že vám chybí druhý (jiný) úhel pohledu. Jako když máte jen jedno oko - vidíte všechno, ale nevidíte to prostorově. Přesto se i s jedním okem dá žít, nehledě na to, že v případě absence jednoho z rodičů je daleko víc kompenzačních mechanismů, než u toho oka.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: dodatek 2

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 03.04.2008, 00:25

Chápu. Má zkušenost praví, že v jednoduchosti je síla. A také že ty složité věci jsou často mnohem blíž k omylu. Vy asi máte jinou zkušenost, v pořádku.

Nesouhlasím. A také chápu proč si myslíte to co píšete.
Mě to mé korensponduje s mým převědčením/teorií 2(2,5). Je naprosto jednoduchá. Jednoduše jde o to, že máme vždy na výběr ze dvou možností, maximálně ze tří v minimu situací. Nepočítám deriváty či hybridy a kombinace když něco tak něco.
Úhel pohledu je něco úplně jiného než o jak to vnímáte Vy a o čem píšu.
Schválně, kolik znáte lidí, kteří dokážou mít nadhled až takový, že se dovedou podívat na situaci mimo své vzorce resp. svou životní zkušenost? Troufám si říci, že nikoho. To totiž vyžaduje úplně jinou dimenzi duchovní vyspělosti. Všichni v podstatě bez vyjímky vidíme svět okolo sebe i situace okolo sebe právě přes tyto vzorce. Ty nám byly dány/vtisknuty právě rodiči (ano, částečně i okolím a životními zkušenostmi) mluvím ale o základu ze kterého vychází také ono nazírání při získávání těch životních zkušeností.
Ano, kompenzační mechanizmy existují. Ovšem nejsou a nefungují nějak automaticky. Jistě, co dušička žádá toho se jí také (nějak a částečně) dostane. Něco se dá pochytit od strýčka, pošťáka či skautského vedoucího. To jsou ale velmi chabé záplaty. Tedy proti otci. Otci tedy muži stále v blízkosti, ne někoho "na suplování". Množství deprivantů produkovaných dvoučlenou rodinou a úplnou rodinou jsou neporovnatelné.
Na střední škole jsme si s několika spolužáky položili takovou otázku: Kolik spolužáků ze třídy, později ročníku je vlastně z úplné rodiny? (šlo ale o řekněme nestandardní vzdělávací ústav). Tomu také odpovídaly výsledky. Tyto výsledky byly, ... no také (doufám) že nestandardní. (blížilo se to k 10%)
To že se dá žít i na vozíku, je asi obecně známý fakt. Ovšem to "dá se žít" je dosti široký pojem začínající od prakticky plnohodnotného života po doživotního ležáka, kterému rozumí leda počítač díky kameře snímající jeho mrkání.
Stejně tak žijí lidé z neúplných rodin. Jasně, žijí. A to o čem píšu je ještě před tím. Tedy rozdíl mezi skoro v pohodě vozíčkářem a prakticky za skoro živa tlejícím tělem může být často právě ten základ, ty vzorce přes něž nazíráme svět. Vše je relativní, tedy skoro. Mám-li ale ten základ, tedy ten vtisk od rodičů (obou) kvalitní a dobrý, pak se dá čelit sebeextrémnějším situacím a zvládat je úplně jinak, než to dovedou ti vesměs deprivanti.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: dodatek 2

Autor: Alizon Žena

Založeno: 03.04.2008, 13:06

Jirko,

to s těmi deriváty, přiznám se, nechápu.

To s tím nadhledem a dimenzí duchovní vyspělosti - souhlasím s tím, že vnímáme svět přes optiku vlastních zkušeností. A domnívám se, že se můžeme trochu poučit i ze zkušeností jiných. Ale pokud té "jiné dimenze duchovní vyspělosti", dle Vašich slov, stejně nikdo nemůže dosáhnout, tak je vcelku zbytečné se o ní bavit, ne? ;o))

Re kompenzační mechanismy - já nemluvím jen o otci, totéž funguje i u matky, potažmo u obou rodičů. Hodně (řekla bych zásadně) pak záleží na lidech, které máte kolem sebe. A opravdu tím nemyslím pošťáky ani skautské vedoucí.

Myslím si, že velmi záleží na tom, PROČ je ta rodina neúplná. A podle toho, co píšete Vy i jiní, si skoro začínám myslet, že je na tom hůře člověk, kterému se rodiče rozvedou, než ten, kterému zemřou.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: dodatek 2

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 03.04.2008, 23:14

OK.

No a daří se? Víte já bych se rád uměl poučit ze zkušenosti jiných, opravdu. Bohužel se mi to nedaří a zřejmě podle asi pravdivého přísloví nejsem moudrý a bohužel se tedy poučuji prakticky výhradně ze svých chyb. Nikoli nikdo, pouze jde o početně malou hrstku lidí nikoli ale nevýznamnou z pohledu duchovní vyspělosti a toho co jsou schopni dát lidem, kteří chtějí být obdarováni.

Já píši vždy o rozdílech úplná rodina versus rodina neúplná. A je pak přirozené, že pomineme-li mizivý podíl neúplných rodin ve složení otec-dítě/děti, ačkoli se jistě najdou tak zbývá drtivá většina neúplných rodin matka-dítě/děti. To je tedy důvodem proč se soustřeďuji na roli otce a důsledky jeho absence zejména na potomky. Pohledů na svět ostatních lidí poznáváme spousty. Ovšem to je dost odlišné od toho vtisku rodičů dětem. Jistá podobnost se v tom ale dá najít. Skuste si porovnat vliv smýšlení člověka na Vás se kterým jste si blízká a máte k němu a vliv člověka, který je Vám lhostejný. A to jste (či by jste měla být) "hotový" člověk.

Ano, částečně tento faktor může mít vliv. Podle mne ale má větší vliv spíše věk těch dětí a vývojová etapa ve které začne jeden rodič chybět. Jde v tomto případě o to zda již byl či nebyl ukončen emoční vývoj. Ten údajně končí nejpozději v 15-ti letech. Ovšem nejsou vyjímkou lidé, kteří se stěží dostali přes 2 roky emočního věku... . Jinými slovy nikomu z nás nebude více než 15 let emočního věku.
Z jistého pohledu si to vlastně začínáte myslet docela správně. Mrtvý rodič vlastně již tolik nepůsobí na dítě jako ten rozvedený a tím nemá šanci na něm páchat škody třeba tolik oblíbeným štvaním proti druhému rodiči. Dojde-li k úmrtí před ukončením emočního vývoje dítěte, tak touto událostí je již většinou spolehlivě zaražen a ukončen.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: dodatek 2

Autor: Alizon Žena

Založeno: 04.04.2008, 13:33

Myslím, že občas i daří. Pokud jsou ti jiní vůči vám tak laskaví a pustí si vás k tělu natolik blízko, že jim můžete "nahlédnout do kuchyně", tak se dá odkoukat leccos. Je pár lidí, kteří mi tu možnost dali a já jim za to nikdy nepřestanu být vděčná.
A určitě to není o moudrosti, já se občas děsím, jak dokážu/dokázala jsem být pitomá.

Re Váš druhý odstavec - to by potvrzovalo ten náhled vlastní optikou,kterého se člověk opravdu asi těžko zbaví. Já mám tu optiku nastavenou zase úplně jinak, protože jsem po nějakou dobu žila v takové rodině, o kterých jste prohlásil, že jich je jen mizivý podíl.

A vysvětlovalo by to i odstavec číslo tři - všimla jsem si, že se zmiňujete dost často o rodiči, který navádí dítě proti tomu druhému. Pro mě je to naopak téma, které mě osobně nijak nepálí, protože jsem to na vlastní kůži nikdy nezažila a ani jsem to často nevídala u jiných (i když jeden výživný případ jsem měla možnost sledovat dost dlouho, a utvrdilo mě to v tom, že tudy rozhodně cesta nevede - ty děti to dost poškodilo v jejich dospělém a partnerském životě). Mimochodem, to byla také jedna velmi poučná zkušenost na "cizí kůži"- utvrdilo mě to v tom, že pokud se někdo nedej bože rozchází s partnerem, se kterým má děti, měl by se zatraceně posnažit, aby se s tím vyrovnal sám natolik, aby byl před dětmi schopen o tom druhém rodiči mluvit slušně a nijak ho neshazovat. A to ne kvůli tomu druhému, ale kvůli těm dětem, aby z toho neměly v hlavě guláš a zaděláno na převzetí štafety partnerských problémů. Ale to chápu rozumově, citově se mě to nijak nedotýká.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: dodatek 2

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 04.04.2008, 18:59

Takové chvilky zažívá asi každý, když se podívá zpět.

No, já zase měl to "štěstí" vyzkoušet si několik typů rodin, ovšem nikoli ty co je označuji za s mizivým podílem. Prohlašovati nemusím nic, stačí vidět i jen orientační čísla. A čísla o tom jak končí více než 90% sporů o děti po rozvodech jsou také jasná. Na to opravdu nepotřebuji být nějakým mudrcem. Proto se také věnuji tomuto tématu. Chápu ale že Vás možná napadly jednoduché závěry, které se přímo nabízejí.

Tak to mě máte zmixovaného s někým jiným. Já se oparavdu o problému navádění dětí proti druhému rodiči nijak často nerozepisuji. Tedy pokud nemáte za často 1x či max. 2x za celou dobu mé účasti zde v diskusích. V minulém příspěvku tohoto vlákna jsem tento problém zmínil jako zástupce celé sady vážných problémů dětí z rozvedených rodin. A protože nejsem psycholog tak jich neumím vysypat z rukávu X a po šátrání (možná jsem o to zavadil okem v příspěvku jiného) jsem napsal tohle. Asi tuším, kam směřujete, ale netuším co Vám na to napsat, protože tohle neprobírám jen tak s někým ani mezi 4 očima, natož na veřejném diskusním fóru. A když Vám napíšu, že nemáte pravdu a i směr není nejšťastnější, pak zde můžu mít Kocoura 2, tedy dalšího umanutého jedince, resp. jedince s fixní ideou. A s takovými lidmi se špatně diskutuje o čemkoliv.
Tedy leda že by tu přispíval ještě někdo pod mým nickem. To jsem tu ostatně už viděl u Tess, takže nic nového pod sluncem.
Myslím, že by to neměli dělat nejen kvůli dětem ale i kvůli sobě, protože se takové věci mohou obrátit právě proti tomu, kdo se takto snaží zasáhnout. Jako bumerang. (OK, po třetí ale jen jako reakce na Váš post)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: dodatek 2

Autor: Alizon Žena

Založeno: 07.04.2008, 01:43

Jejda, promiňte. Neměla jsem v úmyslu se do Vás trefovat ani na Vás vyzvídat.

Nevím, jaké jednoduché závěry máte na mysli. Když mám být úplně upřímná, domnívám se, že z rozvedené rodiny sám pocházíte a proto se touhle problematikou logicky zabýváte a je tím ovlivněn i Váš úhel pohledu. Naproti tomu já jsem přišla postupně o oba rodiče, ale nebylo to v důsledku rozvodu, a měla jsem veliké štěstí na rozvětvenou širší rodinu, která se mě bez dalších řečí ujala. Převážná většina z nich jsou lidé, kteří to mají v hlavě zatraceně dobře srovnané, a od nich jsem měla možnost odkoukat několik různých funkčních modelů rodiny. Takže můj úhel pohledu je zas úplně jiný. To jsem tím chtěla říct, ale jen na objasnění mého směru uvažování, rozhodně mi na to nemusíte odpovídat.

Ano, máte pravdu, o tom navádění jste skutečně nemluvil tak často. To s tou fixní ideou, přiznám se, už nechápu vůbec, nebo se mám naštvat, že mě podceňujete ;o))?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: dodatek 2

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 07.04.2008, 10:00

OK.

Přišlo mi, že směřujete k závěru, že jsem ten Kocourem nenáviděný Jiří Fiala, proto jsem nevěděl co vlastně napsat, abych nemusel být konkrétně/osobní a na druhou stranu abych Vás v tomto omylu ještě neutvrdil. To že používám nick, který je jako vyšitý právě na toho pána je pouhá shoda okolností a před objevením tohoto fóra jsem netušil že někdo toho jména existuje. Navíc jej používám i jinde a už jsem se setkal s tím, že nejsem sám. Možná provedu změnu, protože co jsem četl posty (tuším na novinkách, nebo aktuálně, či idnes - nevím přesně) člověka co používá stejný nick, tak diplomaticky řečeno není úplně můj cup of tea.
Nepopírám, že jsem z neúplné rodiny, ale ochutnal jsem si i úplnou a v současné době v úplné žiji resp. ji tvořím (ač to nebylo v mém plánu) a snad to vydrží.
Vaše dětství nebylo peříčko, já si také "užil" své. Samozřejmě že je můj náhled na svět tímto velmi ovlivněn, ovšem troufám si neskromně říci, že celkem vím jak (hlavně také mám představu o nákladu, který si nesu), díky řekněme přivzdělání se v psychologii. Také rozumím Vašemu pohledu, protože prostě Vás tohle tolik nebralo či jste neměla/promarnila/neoslov
ily Vás možnosti dozvědět se více. V diskusích nemám ambici Vás přesvědčit, pouze nabízím jiný náhled a podle svých schopností také jeho vysvětlení. Budete-li někdy chtít, pak se jistě vše dovíte z povolanějších zdrojů, než jsem já. Ukazuji pouze kde jsou dveře, projít musíte sama, chcete-li.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: dodatek 2

Autor: Alizon Žena

Založeno: 07.04.2008, 12:06

Tak to se přiznám, že mě ani ve snu nenapadlo, spojovat vás s Fialou. O psychologii toho sice moc nevím, ale těžko si dokážu představit odlišnější typy vystupování než Váš a jeho. A pak kdo trpí fixními ideami ;o)))))

Mám pocit, jako kdybyste byl přesvědčen o existenci nějaké "vyšší pravdy" viz "promarnila možnosti dozvědět se více" a to s těmi dveřmi.

Já vcelku nevidím důvod žádnou takovou "pravdu" hledat a ani si nemyslím, že existuje. Myslím si, že určité zkušenosti jsou nesdělitelné - já nikdy nebudu vědět, jaké je to vyrůstat v rozvedené rodině, mohu si jen poslechnout zkušenosti jiných, ale nikdy je zaplaťpánbu neprocítím. A v určitém ohledu si troufám tvrdit, že jsem na tom lépe než ti, jejichž nejbližší sice zůstali naživu, ale nesloužili jim jako opora. Já jsem vlastně díky "svým lidem" nepocítila ztrátu určitých jistot.

Takže jiný náhled beru, oceňuji a jsem za něj vděčná, pokud si ovšem zůstane vědom toho, že je subjektivní, a nezačne si dělat ambice na "vyšší pravdu" (viz třeba ten vnější a vnitřní svět versus otec a matka). Tam si myslím, že se pouštíte na hodně tenký led, pokud byste chtěl takové věci tvrdit s jistotou.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: dodatek 2

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 07.04.2008, 13:55

Dobrá, ale nějaké to směřování typu : šup s ním do škatulky tam bylo. Nezapírejte ! :D

Tak tento pocit berte jako jistotu, máte v podstatě pravdu. (a jsem ve škatuli :D)

V pořádku. Myslíte správně, je to tak. Stejně jako já nebudu plně rozumět Vaší zkušennosti. Vše má svoje ... já bych si rozhodně netroufl pustit se do nějakého poměřování jakýchkoliv nepříznivých situací či zážitků. Jak našich tak i nějakých jiných lidí.

Právě to co uvádíte jako vyžší pravdu, jsou psychology vykoumané zákonitosti. A za vyšší pravdu bych je neoznačil. Už jenom proto, že je možné, že za pár let třeba přijdou na něco jiného, třeba i radikálně jiného. Tvrdím tedy, že tohle je aktuální stav poznání v psychologii (než to někdo upřesní, posune či vyvrátí)
A protože nejsem z oboru, a nesleduji nejnovější novinky, třeba je to již zastaralé. Protože mi však výklad s příklady a tématickými hrami dávaly smysl a nejsem partizán, tak se podělím.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: dodatek 2

Autor: Alizon Žena

Založeno: 07.04.2008, 16:13

Do jaké škatulky, prosím pěkně? Já jen abych věděla, k čemu se mám případně přiznat nebo co zapírat ;o)).

Re psychology vykoumané zákonitosti.. .ehm, mám dost daleko k tomu brát takové věci za zjevené pravdy. Psychologové jsou taky jen lidi a spoustu závěrů dělají taky jen na základě svého vlastního úhlu pohledu. Koukněte třeba na Freuda, který se teď už taky nebere jako zjevené slovo boží. A zvláště jsem skeptická v případech, kdy jsou jejich tvrzení moc kategorická a když se liší od toho, na co jsem si přišla na vlastní hlavu.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: dodatek 2

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 07.04.2008, 22:00

Co já vím? Třeba do škatulky nábožných/-ženských magorů, nebo do škatulky lidí z neúplných rodin, nebo ... .

Já myslím docela že jsem docela dobře popsal jak vnímám role otce a matky a také proč. (v rámci svých schopností) Také jsem zmínil jistou rezervovanost k psychologickému "bádání". Ano, Freud je dobrý příklad obého. Na něco přišel, ovšem jako pionýr neměl ve své době kdo by mu erudovaně oponoval. Dnes z jeho odkazu vyrostlo dost lidí, kteří jsou nejen schopni plno jeho tvrzení erudovaně rozmetat v prach, ale také si jej váží za obrovský přínos ač tím přínosem není to co si myslel on (teorie), ale spíše základy dnešních postupů.

Sama jste psala, že Vás až tak tato tématika nebere a tak je jasné, že nahlížíte očima naprostého laika. Já jsem jen krůček od Vás, jsem jen zasvěcený laik. Proto vím o výstupech, ale nepamatuji si všechnu tu omáčku.

Odpovědět na příspěvek

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

Muž, Žena

E-mail:


(Vyplňte pouze tehdy, jestliže chcete být informování o odpovědích na váš příspěvek)

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola: 

Opište znaky z obrázku do spodního pole:

 

 


ROVNOPRÁVNOST.cz je kolektivni tvooený, nezávislý, svobodný, názorový web. Jeho posláním je komentovat a zviditeloovat spoleeenské problémy týkající se mužu. Stránky vznikly za úeelem osvity a dokumentace. Cílem je umožnit všem publikovat svobodné názory formou elánku nebo diskuzních poíspivku. Stránky dávají svobodný prostor i kontroverzním názorum a tabuizovaným tématum, o kterých se veoejni nemluví nebo se bojí mluvit. Nesnaží se nikomu vnucovat cizí názor a nechávají na každém, aby si vytvooil svuj vlastní.

Copyright © 2007 Rovnopravnost.cz                Tvorba www - Web & Media a.s.