Abdullajevová byla najednou takzvaná černá vdova, tedy žena toužící po odplatě za zabitého manžela. Několik měsíců prodělávala speciální výcvik, aby se stala hrdinkou sebevražedných atentátů. Na ten ji vyslal Doku Umarov, vůdce čečenských islamistů, kterého média nazývají ruským Usámou bin Ládinem. Odjela společně s osmadvacetiletou Marjam Šaripovovou Magomedovou. To, co tyto dvě mladé ženy pak "dokázaly" 29. března 2010 v ranní spičce v moskevském metru, šokovalo celý svět. Ruští představitelé popsali jejich atentáty v podzemce jako "nejnebezpečnější a nejdokonalejší teroristický útok za mnoho let".
Marjam se odpálila v 7:57 hodin moskevského času ve stanici Lubjanka ve druhém vagónu vlaku metra. Janet udělala totéž čtyřicet minut po ní na stanici Park kultury. Rozdíl by jediný - udělala to ve třetím vagónu. Výsledek by strašlivý - 40 mrtvých a 88 zraněných.
...............................................................................................................................
Případů útoků takzvaných černých vdov bylo přitom jen v samotném Rusku již zaznamenáno několik desítek. První podobný atentá provedly dvě čečenské ženy v červnu roku 2000, když zaútočily autem naloženým výbušninou na budovu ruských speciálních sil v Alchan-Jurtě. Chavě Barajevové bylo 22 let a Luize Magomadovové pouhých šestnáct. Tehdy Barajevová natočila před atentátem video, v němž varovala Rusy, že podobné sebevražedné útoky budou pokračovat. Stalo se a děje se tak dodnes.
...............................................................................................................................
Důvody, proč používat v nerovném boji ženy, jsou dva: taktický i strategický. Takticky se mohou ženy dostat k cílům jednodušeji, protože nevzbuzují takovou pozornost. Strategické důvody jsou ty, že ženy vyvolávají větší psychologický dopad v médiích.
...............................................................................................................................
,,Všichni máme matku. Všichni máme proto tendenci idealizovat si ženu jako někoho, kdo není násilnický. Pokud je ženy určena jako atentánice, je k ní vyroben i příběh, v němž vystupuje v roli pozůstalé, v roli, ve které si prošla utrpením. Jde o to, že ženská atentátnice slouží k boji na propagandistickém a mediálním poli, pak je poselství, proč byl útok spáchán , daleko efektivnější, než když ho provede muž. Ten je brán jako silný, žena jako slabá. Pokud se přece jenom odhodlá k takovému činu, to se už muselo něco velmi vážného stát", říká americká profesorka psychiatrie Anne Speckhardová, jež pracovala pro NATO a kdysi prováděla výzkum i v bývalém Sovětském svazu.
|