Zprávy


25. října 2012

Názor

Redaktor: ld

Aktualita

Bez důvěry v právní stát se společnost rozpadá

Podíváme-li se na volební program prezidentského kandidáta Jana Fischera, můžeme v něm - v kapitole justice a právo - najít i některé pravdivé a docela zajímavé postřehy. Pan Fischer docela pravdivě popisuje současný stav, který už označuje za alarmující , hovoří o devastaci právního vědomí a nakonec zaznívá i jistě pravdivá a alarmující věta: Takže roli policistů, žalobců i soudců často nahrazují média a nejrůznější aktivisté. To je bohužel pravda a je to obrazem společenského rozpadu země, u nás naprosto nebývalého.

Pan Fischer dále mluví i o obnově důvěry v justici a policii - a dokonce přidává i pár drobných návodů, co on by dělal (souhlas Senátu se jmenováním Nejvyšího státního zástupce či policejního prezidenta).

I když najdeme v tomto programu zajímavé a dosti závažné postřehy, přesto jako celek nebudí tento program (a jeho kandidát) důvěru, a to hned z několika důvodů:

- Tak například když mluví o obnově důvěry v policii a justici, měl by tuto myšlenku rozhodně dotáhnout do konce. Obnova znamená, že kdysi tyto instituce důvěru měly. A zde je na místě otázka: A kdy naposled to bylo? Odpověď je jednoznačná: Naposledy před druhou světovou válkou, za demokratické republiky. Jenže tenhle stav si pamatují už jen nejstarší občané, kteří rychle odchází, a to ještě jenom jako vzdálenou dětskou vzpomínku. Ti pro chod dnešní společnosti mají už jen nepatrný význam. Takže už podíváme-li se na první postulát, vidíme jeho plochost a demagogičnost. Namísto o obnově důvěry je totiž zcela jistě na místě hovořit o snaze vytvořit od základů znova důvěru k policii a justici, které ji 70 let neměly, nemají ji ani dnes, a co je na tom nejsmutnější, posledních 20 let tenhle stav ještě výrazně zhoršilo, přičemž už se nelze vymlouvat na cizí okupanty, ale výhradně na vlastní grázly, kteří se dostali do vedení státu (a justice jakbysmet).

- A druhým, zcela markantním projevem pokrytectví pak je, když pan Fischer nadává politikům, že to všechno zavinili. Zde je na místě jiná otázka - a sice: A on sám je a byl co? Nebyl tady náhodou dokonce předsedou vlády, byť tzv. úřednické, kterému se ministři vnitra a spravedlnosti museli zpovídat ze své činnosti? Jak je vybral, jak je vedl, co od nich chtěl, jak jejich práci kontroloval? Jaké změny za své vlády zavedl - zejména v policii a justici - nebo se o ně alespoň pokusil?

A tím se dostáváme k tomu hlavnímu: Co udělal on sám, když k tomu - na rozdíl od mnohých jiných - měl opravdovou příležitost?! A neznamená to náhodou, že pokud by byl do funkce, o niž usiluje, zvolen, že by udělal nakonec totéž, jako když v ní byl - tedy dohromady NIC?!

Program pana Fischera, i přes některé zajímavé postřehy, je bohužel výrazem laciného populismu, za kterým nic nestojí. Především pak ne detailní znalost problému, natož reálná představa, jak cílů, o kterých hovoří, dosáhnout, protože Soudcovská rada nebo schvalování policejního prezidenta Senátem jsou tak drobné kosmetické úpravy, že na chod justice a policie nebudou mít ve skutečnosti žádný vliv.

Možná, že si ten žádný vliv pan Fischer nakonec i přeje, možná, že mu současný stav - na kterém se mimochodem spolupodílel - vyhovuje, protože je pro něj pohodlný a bezpracný.

Ono totiž vybudovat novou a důvěryhodnou justici od základů znovu - to je sakra fuška, i pro prezidenta republiky, i pro toho nejenergičtějšího a nejfundovanějšího člověka, který bude mít - na rozdíl od Pana Fischera - představu zcela jasnou.

Je to práce na léta, možná desetiletí a autrovi přinese - hlavně zpočátku - především nenávist mocných struktur, které se zcela jistě nebudou chtít vzdát svých postů a svých navyklých postupů a přístupů.

Přesto tu práci někdo udělat musí, jinak se bude společnost dál volně rozpadat, jak si pan Fischer správně všimnul, bez ní právní stát nikdy nebude fungovat (a jak nám mezi řádky prozrazuje pan Fischer, dnes už jde jen o udržení základních lidských práv, tedy o stav, který se ve srovnání s komunistickou totalitou ještě výrazně zhoršil) - a podle toho programu je mi zcela jasné, že pan Fischer to nebude a nikdy nemůže být.


Zdroj: k213.cz

Přečtení článku: 71316x

Tisknout článek

Průměrná známka článku: 2.8

Pošli článek kamarádovi

Oznámkuj článek (1 - nejlepší): 1 2 3 4 5


Související články

03.05.2017, 18:53   Matka hodila kojence do vroucí vody. Zatmělo se mi, řekla soudu
19.04.2017, 21:19   Kojím, tvrdí matky při rozvodech. A otec dítě skoro nevidí
24.03.2017, 12:04   Otec čtyři roky neviděl dceru, kterou má mít ve střídavé péči. Podle soudů je to v pohodě
21.03.2017, 11:32   Děti jedly omítku. Za týrání dětí dostala žena nakonec podmínku
13.03.2017, 14:14   Rus (66) doplatil na lásku k brněnským tanečnicím. Udaly jej za znásilnění


Diskuse ke článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

Muž, Žena

E-mail:


(Vyplňte pouze tehdy, jestliže chcete být informování o odpovědích na váš příspěvek)

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola: 

Opište znaky z obrázku do spodního pole:

 

 


ROVNOPRÁVNOST.cz je kolektivni tvooený, nezávislý, svobodný, názorový web. Jeho posláním je komentovat a zviditeloovat spoleeenské problémy týkající se mužu. Stránky vznikly za úeelem osvity a dokumentace. Cílem je umožnit všem publikovat svobodné názory formou elánku nebo diskuzních poíspivku. Stránky dávají svobodný prostor i kontroverzním názorum a tabuizovaným tématum, o kterých se veoejni nemluví nebo se bojí mluvit. Nesnaží se nikomu vnucovat cizí názor a nechávají na každém, aby si vytvooil svuj vlastní.

Copyright © 2007 Rovnopravnost.cz                Tvorba www - Web & Media a.s.